Už titulní strana jasně naznačuje, že tohle nebude čtení na nedělní pohodu. Grafika i titulky parodují agresivní bulvár a autoři se nebojí jít až na hranu – řeší se tam, jestli se ve škole neschovává ukrajinský prezident, nebo jestli jeden z pedagogů není náhodou terorista. Je to čistý bizár.
Titulní strana nultého vydání studentského časopisu Plesk
A tady narážíme na tvrdý kontrast. Zatímco sloni jsou v přírodě známí svou majestátní klidnou povahou a rozvážným krokem, kterým se nenechají vyvést z míry, redakce Plesku zvolila taktiku splašeného stáda, které dupe po všem, co mu stojí v cestě.
Obsah jde tvrdě do těla a servítky si nebere. Dočtete se třeba o technickém stavu auta jednoho pana učitele, které drží pohromadě méně pevně než domeček z karet ve vichřici – rez a síla vůle jsou jediné, co brání rozpadu. Další článek rozebírá účes jiného pedagoga, jehož vlasový porost připomíná osamocený ostrov uprostřed oceánu.
Ukázka vnitřního obsahu časopisu – třetí strana
Velký prostor dostává i školní jídelna. Zdejší rýže je v textech přirovnávána ke stavebnímu materiálu, ze kterého by se dal postavit protiatomový kryt, a „bílá omáčka“ je popisována jako gastronomická záhada. Autoři přiznávají, že jde o satiru, která má primárně pobavit spolužáky, ne informovat o kulinářských novinkách jídelny.
Budoucnost časopisu je nejistá. Není jasné, jestli vyjde další číslo, nebo jestli celá redakce skončí na koberečku v ředitelně. Redakce nenechává nic na fantazii a ukazuje Purkyňku takovou, jaká doopravdy je.